neděle 8. dubna 2018

Koncert černé a bílé, část desátá

Poslední část Koncertu. Brzy se uvidíme u doslovu (doslovů)!

Děkuji Kioshimu za korekturu!

„…Vážně jsem se ho snažila získat,“ trucovala Asuna při naší cestě po schodech ke čtvrtému podlaží.
„Hm? Získat co?“ zeptal jsem se. Našpulila rty ještě více.
„Bonus Posledního útoku přece.“
„Ach… ja-jasně…“
„Tvůj a můj skill meče ho na konci zasáhly ve stejnou chvíli. Oba byly komba se dvěma částmi a můj rapír má větší útočnou sílu než tvůj meč, ne?“
„A-ano…“
„Tak jakto, že padl tobě? Logicky jsem PÚ měla dostat já.“
„Ehm, no… hádám, že můj útok ho trefil jen malililinkatou chvilku před tvým?“
„Ne! Bylo to najednou!!“
Rozhněvaně otočila hlavu stranou a zrychlila chůzi po schodech. Rozeběhl jsem se za ní a pokusil jsem se změnit téma.
„Mimochodem, pamatuješ si, jak jsme spolu mluvili na minulém schodišti? Říkal jsem, že boj v SAO je jako, ehm… cože to bylo za slovo?“
„Koncert!“ odsekla, neobtěžovala se otočit.
Ukázal jsem na její plášť. „Jo, to je ono! Koncert je to, kdy jeden nástroj vede a zbytek ho v orchestru doplňuje. Myslel jsem, že je to v boji odkaz na jednoho proti mnoha, ale možná jsem se mýlil…“
„…Hm?“ odpověděla Asuna, zpomalila, aby se na mě mohla ze strany podívat. „A co to tedy znamená?“
„Ehm… no, jsi vždy sama, i když jsi v partě nebo přepadovce… ale když máš potíže, jsou kolem tebe lidé, kteří ti pomohou…“
„…To je to poslední, co bych si myslela, že tě napadne,“ odpověděla upřímně. Musel jsem souhlasit. Asi jsem pořád trochu ujížděl na adrenalinu z mého prvního boje s bossem tento týden.
Asuna se na mě rozhořčeně podívala, krátce vydechla a usmála se.
„Takže vedoucí hráč v koncertu třetího podlaží jsme nebyli ani ty, ani já.“
„…Ech? A kdo?“
„Přece Kizmel.“
Musel jsem souhlasit. V téměř každém boji během deseti úkolů kampaně byla hlavním faktorem Kizmelina hrozivá síla. Na každém rohu nám pomáhala v našich snahách. Hvězdou koncertu třetího podlaží, hraného na jevišti onoho hlubokého lesa, byla rozhodně rytířka temných elfů.
„…Zase ji uvidíme, viď že jo?“ zamumlala Asuna. Napřed jsem nevěděl, co odpovědět. V dálce se objevily dveře v barvě křídy.
BDR a AOS byly stále ještě v místnosti bosse, členové gild si házeli kostkou, aby rozhodli, kdo dostane jaký předmět. Znovu jsme měli za úkol být první, kdo dveře k dalšímu podlaží otevře a pošle Argo zprávu o tom, že byl boss poražen.
Myslel jsem na další podlaží, na které ještě žádný hráč nevstoupil, ale kde byla naše drahá kamarádka, a řekl jsem…

„…Určitě ano. Jsem si tím jistý.“

9 komentářů:

  1. No, čekala jsem, že bude delší...každopádně děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně takhle dlouhé to být má, na mou duši!
      Ale neboj, první část sedmé kapitoly dvanácté knihy (uf :D) dlouhá bude, možná až moc :D

      Vymazat
    2. Dvanáctá kniha má tolik kapitol? :o :D

      Vymazat
    3. Si tu někdo nevšiml, že v Alicization jsou ty kapitoly napříč knihami :D

      Vymazat
    4. Tak já u Alicizationu ještě nejsem no...:DD

      Vymazat
    5. Tak nejvyšší čas se k tomu dostat! A stejně je to i u ALO a GGO :D

      Vymazat
    6. Jojo, ty jsem už četla..když já už mám taky dost knih na čekakče...achjo...:D

      Vymazat
    7. Tak to držím palce, abys je všechny přečetla! :D

      Vymazat
    8. No, někdy za dva roky snad :DDD

      Vymazat